No jestli si myslíte, že prostě otevřete oči, zabodnete je do stránky s textem a čtete, tak to tedy vidíte hooodně jednoduše. Skutečnost je daleko složitější.
Aby se to dalo dobře pochopit, povíme si nejdřív, co vlastně všechno patří do té dovednosti, kterou nazýváme čtením. Přineste si k počítači kávu, pohodlně se usaďte...
TENTO PES KOUŠE
Představte si, že se u souseda Dvořáka na brance objeví jednoho dne takováto tabulka:
Co je na ní napsané? Že nevíte? Že ty znaky neznáte? Že jsou to jenom jakési abstraktní symboly? Tak to vás teď asi hodně rozhodím. Písmena nám tolik blízké české abecedy jsou také pouze jakési abstraktní symboly. Ale my jsme si je osvojili a umíme je přečíst. I tyto abstraktní znaky mají svůj význam a dají se přečíst. Ale my je přečíst neumíme.
Takže tahle tabulka visí na sousedově plotě. A my otevřeme branku a vstoupíme na dvorek souseda Dvořáka. V té chvíli se na nás vrhne sousedův pes a kousne nás do nohy.
Začneme křičet, plakat, volat souseda. Soused přiběhne a strašně se diví:
„Proč jste nezazvonil/a na zvonek u branky? Proč jste vstupovala na dvorek? Copak vy neumíte číst? Vždyť je to na brance na té cedulce jasně napsané!“
Ale co je tam napsané? My to přece nevíme! My tyhle znaky přece neumíme číst.
A máme tu první položku čtenářské gramotnosti:
Být čtenářsky gramotný znamená, že
- umí člověk číst (tedy že umím dekódovat grafické znaky jazyka).
Stačí nám to? Opravdu?
Podle mne je to málo.
Představte si, že na plotě souseda Dvořáka visí tabulka s nápisem:
Jdeme k brance a přečteme si nápis. Tyhle znaky přečíst umíme. A pak vkročíme na dvorek. A je to tu zase! Přiběhne Dvořákův pes a zakousne se nám do lýtka a my začneme křičet a hned po tom psovi přiběhne soused Dvořák a také bude křičet, akorát že rozčíleně:
„Vy jeden/jedna troubo! Vy neumíte číst?“
„No to teda umím! Vždyť jsem si to přečetl/a! Klidně Vám to zopakuji, sousede! Na té ceduli je napsáno TÄMÄ KOIRA PUREE.“
„Tak proč jste sem lezl/a?“
„Protože nevím, co to znamená.“
Takže co je to čtenářská gramotnost?
Čtenářská gramotnost je, když:
- umí člověk číst a
- ví, co čte (ve smyslu rozumí čtenému).
Stačí to? Podle mne pořád nestačí.
Takže už nám je jasné, že pokud chceme hovořit o čtenářské gramotnosti, musíme umět číst a musíme rozumět tomu, co čteme.
Zpět k naší tabulce na brance souseda Dvořáka.
Á! Tak takhle to je! Tento pes kouše! Přečetli jsme to a víme, co jsme četli. Je to o psovi a o kousání.
A šup za branku!
Ajajaj! Je to tu zase! Pes přiběhl rychlostí blesku, zakousl se nám do nohy, my pláčeme a křičíme, soused Dvořák běží a nadává…
„Člověče bláznivý! Co sem lezete! Vy neumíte číst?“
„Jasně, že umím! Však jsem si přečetl/a cedulku na vaší brance, sousede!“
„Tak proč jste nezazvonil a nepočkal za brankou?“
„Protože… No, přece protože…“
Protože jsme si sice cedulku přečetli, ale nic nám to nedalo. Nedokázali jsme si z textu na cedulce vzít informaci. Kdybychom to uměli, určitě bychom za brankou počkali.
Tak znovu.
Co je to ta čtenářská gramotnost?
Čtenářská gramotnost je, když:
- umí člověk číst,
- ví, co čte a
- umí z četby samostatně separovat potřebnou informaci.
A to by mohlo stačit, že ano. Nebo ne?
Opět pojďme na návštěvu ke Dvořákům.
Na jejich brance visí cedulka s nápisem.
Helemese! Cedulka! A co to tu je napsáno? Tento pes kouše. Tak? Tento pes kouše? Ale to je nebezpečné! To bolí! Tam nemohu sám/sama vstoupit!
Cink – cink! Zazvoníme na zvonek u branky.
„Dobrý den, sousedko!“
„Dobrý den, pane Dvořáku! To je skvělé, že upozorňujete lidi cedulkou, že váš pes kouše!“
„To jste hodný/hodná, že jste zazvonil/a a nešel/nešla rovnou na dvorek!“
Vidíte? Pracovali jsme s přečtenou informací a všichni jsme spokojení – vy, pan Dvořák… a nakonec asi i ten pes.
Pojďme tedy rozšířit náš výčet dovedností, které patří ke čtenářské gramotnosti.
Čtenářská gramotnost je, když:
- umí člověk číst,
- ví, co čte,
- umí z četby samostatně separovat potřebnou informaci a
- umí vyčtenou informaci zužitkovat.
Přečetli jsme si tu cedulku souseda Dvořáka a už víme, že jeho pes kouše. Tak zvoníme u branky, když jdeme k sousedům Dvořákům. Zužitkováváme informaci na cedulce souseda Dvořáka.
Jenomže co čert nechtěl…
Musíme jít kvůli něčemu k druhému sousedovi, panu Všetečkovi.
Přijdeme k brance souseda Všetečky. Přes branku vidíme, jak se na dvoře souseda Všetečky prochází jeho pes. Naše paměť nám připomene tabulku s varováním na brance souseda Dvořáka. Ale tohle přece není pes souseda Dvořáka! To je pes souseda Všetečky! Pes souseda Dvořáka kouše, ale pes souseda Všetečky určitě nekouše.
Klika cvakne, branka letí… Pomoc! Je to tu zase! Pes souseda Všetečky přiběhl rychlostí dělové koule a zakousl se nám do nohy, my pláčeme a křičíme, soused Všetečka běží a křičí…
„Vy jste neviděl/a toho psa?“
„Viděl/a.“
„A to jste nemohl/a zazvonit a počkat u branky?“
„Proč?“
„Protože vás mohl pes pokousat. A taky že vás pokousal.“
„To je divné. Kouše přece jenom pes souseda Dvořáka.“
Ach ach ach… Kdybychom byli čtenářsky gramotní, informace na plotě souseda Dvořáka by nám kromě toho, že Dvořákův pes kouše, řekla i to, že mohou kousat i jiní psi. Jinými slovy, kdybychom byli čtenářsky gramotní, uměli bychom informaci z cedulky zobecnit.
Opět tedy pojďme rozšířit seznam toho, co všechno je čtenářská gramotnost.
Čtenářská gramotnost je, když:
- umí člověk číst,
- ví, co čte,
- umí z četby samostatně separovat potřebnou informaci,
- umí vyčtenou informaci zužitkovat a
- umí vyčtenou informaci zobecnit.
Tak už nás pokousal Dvořákův pes, už nás pokousal Všetečkův pes…
A zase musíme jít ke Dvořákům.
Přijdeme ke Dvořákovic brance, koukáme po cedulce, a ona nikde. Minulou noc byl silný vítr a cedulku strhnul a odnesl. Jediné, co vidíme, je pes pana Dvořáka, který na nás vrčí na dvorku za plotem.
„Vida! Není tu cedulka! To už Dvořákův pes asi nekouše.“ pomyslíme si a vstoupíme na dvorek souseda Dvořáka.
Výsledek? Zase prokousnuté lýtko.
Jak se to mohlo stát? Přece jsme si minule přečetli, že „TENTO PES KOUŠE“. Proč jsme nebyli opatrní a nepočkali jsme za brankou, až soused Dvořák přijde za námi? Protože jsme nedokázali dříve získanou informaci znovu využít. I to patří ke čtenářské gramotnosti.
Protože…
Čtenářská gramotnost je, když:
- umí člověk číst,
- ví, co čte,
- umí z četby samostatně separovat potřebnou informaci,
- umí vyčtenou informaci zužitkovat,
- umí vyčtenou informaci zobecnit a
- umí vyčtenou informaci opakovaně využít.
To takhle vyjdeme z domu a vidíme, že u branky souseda Dvořáka stojí kamarád Ferda.
Cedulka na brance není, soused Dvořák ji nestihnul znovu vyrobit a pověsit.
„Ahoj, Ferdo! Jdeš ke Dvořákům?“
„Ahoj, Jardo! No jo, šel bych ke Dvořákům, ale koukám, že mají na dvoře psa.“
„Jo jo, Dvořákovi mají psa.“
„Tak čau, Jardo!“
„Čau, Ferdo!“
A sotva uděláte pár kroků, už to slyšíte: Ferda křičí, pes štěká, soused Dvořák křičí… Dvořákův pes kousnul Ferdu.
Že měl Jarda Ferdovi říct, že Dvořákův pes kouše? No to měl. Že byl Jarda „asociál“, když to Ferdovi neřekl? Jste si tím jistí? Co když Jarda jenom čtením získanou informaci neuměl předat dál?
Předat dál čtením získanou informaci je hodně důležité. Nejenom v případě psa souseda Dvořáka.
Znovu tedy doplníme náš výčet čtenářských dovedností, které musíme mít, když o sobě chceme říct, že jsme čtenářsky gramotní.
Čtenářská gramotnost je, když:
- umí člověk číst,
- ví, co čte,
- umí z četby samostatně separovat potřebnou informaci,
- umí vyčtenou informaci zužitkovat,
- umí vyčtenou informaci zobecnit,
- umí vyčtenou informaci opakovaně využít a
- umí vyčtenou informaci slovem nebo písmem předat.
Dvořákův pes nás kousnul, Všetečkův pes nás kousnul… Leží nám to v hlavě.
Přemýšlíme, jak to je s těmi psy. Může kousnout každý?
Nebo „pes, který štěká, nekouše“?
Potřebujeme další informace. Můžeme se, samozřejmě, někoho zeptat. Ale pro svůj dobrý pocit, pro potvrzení svojí čtenářské kompetence si chceme informaci vyhledat sami. Aby naše čtenářská gramotnost byla úplná.
Pomocí příběhu o psovi panu Dvořáka jsme se dopracovali k poslednímu doplnění výčtu dovedností, které patří ke čtenářské gramotnosti. Teď už je výčet úplný.
Čtenářská gramotnost je, když:
- umí člověk číst,
- ví, co čte,
- umí z četby samostatně separovat potřebnou informaci,
- umí vyčtenou informaci zužitkovat,
- umí vyčtenou informaci zobecnit,
- umí vyčtenou informaci opakovaně využít,
- umí vyčtenou informaci slovem nebo písmem předat a
- umí samostatně vyhledávat literaturu podle okruhu svých zájmů a potřeb.
Comments