Může se to zdát divné, ale děti opravdu touží po jasných pravidlech.
Má to logiku.
DÍTĚ SI SAMO NEDOKÁŽE UDĚLAT ÚSUDEK O SVÉM CHOVÁNÍ.
Dokonce ani samo o sobě si nedokáže udělat úsudek. Tahle schopnost u něj nazraje až někdy ve třinácti letech. Do té doby se orientuje podle reakcí člověka, který je pro něj autorita, tedy zejména podle reakcí svých rodičů.
Určitě jste mnohokrát zažili se svým dítětem tuto situaci:
Dítě něco udělalo a vy jste se tomu hezky od srdce zasmáli. Dítě vás sledovalo, chvíli se nedělo nic, a pak dítě chování, kterému jste se smáli, zopakovalo.
Jaký proces probíhal dítěti v hlavě? Úplně jednoduchý. Vyhodnotilo, že vás svým chováním rozesmálo (a potěšilo), a chtělo vás rozesmát (a potěšit) znovu.
Dítě se rodí dobré a s potřebou být dobré pro „svoje nejbližší lidi“. To je program každého dítěte. Je to jeho přirozenost.
A dítě se rodí... Jak to říct...
DÍTĚ SE RODÍ JAKO POLOTOVAR.
Podívejte se na mláďata jiných živočišných druhů. Během pár minut po narození si stoupnou na nohy a chodí, velmi rychle přijdou na to, jaké je jejich místo ve smečce nebo ve stádu a po pár týdnech jsou schopná si i sama vyhledat potravu. Mláďata zvířat mají pudy, které je vedou a svým způsobem chrání.
Dítě se naučí chodit zhruba za rok, potravu si opatří samo nejdřív za patnáct let a pudy téměř nemá.
Dítě má rodiče, kteří je vedou a chrání.
Protože potřebuje vyvíjet se a zrát.
A aby mohlo v klidu zrát a aby se mohlo správně vyvíjet, potřebuje na to klid. Klid od zbytečností, které mu přetěžují nervovou soustavu. Mezi takové věci patří hlavně nejistota. Kdykoliv dítě neví, jak zareagujeme na jeho chování, ovládá jej velmi těžká nejistota.
DÍTĚ TOUŽÍ PO NAŠÍ LÁSCE A PO NAŠEM PŘIJETÍ.
Chce, aby jeho chování u nás, jeho rodičů, vyvolávalo pozitivní reakce.
Ale jak toho dosáhnout? Jak tomu napomoci?
Naprosto jednoduše. Dejte dětem pravidla. Opravdu.
Pokud svoje děti opravdu milujete a jestli pro ně chcete udělat něco moc dobrého, dejte mu pravidla.
PRAVIDLA PRO DÍTĚ MUSÍ BÝT JASNÁ.
Musí být tak jasná, aby je dítě bez problémů pochopilo.
Věděli jste, že dítě dokáže bezpečně dekódovat přibližně tolik slov, kolik mu je let? Je to tak. Takže dítě pětileté bezpečně pochopí prvních pět slov z vašeho „proslovu“. Ostatní spíš odhaduje podle toho, jak se tváříte a jaký máte tón hlasu. No jasně, že občas něco pochopí špatně. Nebo že na váš „proslov“ nějak nepřiměřeně reaguje. Není na tom nic divného. Představte si, že byste mluvili s někým, kdo by po prvních pěti slovech v češtině přešel třeba do svahilštiny. Divné, co. A přesně takhle se cítí dítě, když mu říkáme věci v dlouhých větách.
Aby dítě vůbec mohlo pravidla pochopit, musí být vyjádřená v krátké větě, ideálně ve třech až pěti slovech.
PRAVIDLA PRO DÍTĚ MUSÍ BÝT DÍTĚTI PŘIMĚŘENÁ.
Albert Einstein řekl: „Pokud budeme posuzovat žábu podle její schopnosti vylézt na strom, bude v našich očích i v jejích vlastních očích zdát nedostatečná.“ Jinými slovy – nechtějme po nikom něco, co nemůže zvládnout.
O pravidlech pro dítě to platí stonásobně. Chceme přece dítěti vytvořit klidný prostor pro zrání, nechceme je ponížit nebo udusat.
PRAVIDLA PRO DÍTĚ MUSÍ PLATIT VŽDY A ZA VŠECH OKOLNOSTÍ STEJNĚ.
Vysvětlím vám to na příkladu.
Představte si, že přijdete do zaměstnání. Dejme tomu, že montujete auta. Tak přijdete do té práce, a protože víte, že každý ocení volant vlevo vpředu, namontujete volant vlevo vpředu. Přijde váš nadřízený, hrozně se rozčílí, bude křičet a bude chtít, ať namontujete volant vpředu vpravo. Druhý den tedy namontujete volant vpředu vpravo. Ale váš nadřízený bude zase křičet a bude chtít, ať namontujete volant vlevo vzadu. Třetí den tedy namontujete volant vlevo vzadu. A takhle to půjde den za dnem. Každý den nové pravidlo. Z té práce nakonec utečete. A dobře uděláte.
Ale dítě nemá kam utéct. A navíc vám bezmezně věří. Vy si o tom vedoucím řeknete, že je bloud, a brzy na to zapomenete. Vaše dítě si o sobě řekne, že je špatné, když si nedokáže zasloužit vaši pochvalu nebo pozitivní pozornost, a bude si to nosit v hlavě celý život.
PRAVIDLA PRO DÍTĚ MUSÍ PLATIT PRO VŠECHNY.
Dítě je člověk. Maličký, ale člověk.
Není možné vyžadovat po něm dodržování pravidel, která sami nedodržujeme. Takže když nastavíme pravidlo, že po skončení činnosti musí dítě uklidit hračky, ani my po sobě nenecháváme nepořádek. Pokud musí dítě jíst vždy a pouze u stolu (což, je naprosto správné), musí vždy výhradně a pouze u stolu jíst každý člen rodiny.
Dítě se naším příkladem lépe učí a pravidla pak dodržuje samozřejmě a bezvýhradně. No a pak je to také signál sounáležitosti a rovnocennosti. (Dítě je skutečně náš rovnocenný partner. Pravda, má svoje limity, ale je to partner.)
Tak. Tolik o pravidlech pro dítě.
Stanovte přiměřená pravidla a stanovte je s láskou.
Stanovte je s rozmyslem.
Nikdy je nestanovujte v afektu.
A nebojte se stanovit je společně s dítětem.
A skutečně dbejte, aby je dodržovali všichni členové rodiny.
A... Mějte se rádi.
Vaše Lena
Kommentare