Tenhle článek je tak trochu zamyšlením, tak trochu doporučením a tak trochu mým malým smutkem.
Nemám moc ráda, když se mluví nehezky o dětech. A právě moje generace to umí dost dobře. Jenomže...
Dítě se nerodí "polarizované". Dítě se rodí dobré s nesmírnou touhou být dobré navždy a pro všechny. Však to přece znáte, jak dětem svítí očka, když udělají něco, čím vás rozesmějí nebo čím rozzáří vás.
Děti jsou dobré a chtějí být dobré. Ale je tu faktor, který bych nazvala "zrcadlení". (Pak je tu ještě jeden faktor, který bych nazvala "jeviště", ale o tom zase příště.) Děti zrcadlí chování dospělých. Protože dospělý je pro ně docela dlouho vzorem a orientačním bodem.
A teď už k tématu.
Co se včera stalo, že mě to "nakoplo" k zamyšlení?
PŘÍBĚH Z OBCHODU
Včera jsem byla v obchodě svědkem nestandardní příhody.
Starý muž si při procházení mezi regály prorazil o roh palety varix (křečovou žílu) u kotníku nohy. Krev stříkala skoro na půl metru daleko. Jedna duchaplná paní sice těžce zmatkovala, ale dokázala zavolat záchranku. Jiná paní klekla k pánovi a prsty ránu ucpala, aby nekrvácel. Společně pána usadily na krabice pracích prostředků a vyčkávaly na příjezd záchranky. Až potud dobré. Ale co se dělo okolo?
NEŠVAR JMÉNEM NEVŠÍMAVOST
Sledovala jsem situaci a "byla k ruce pro případ". Čekání na zdravotníky trvalo deset minut. Celou tu dobu chodili kolem lidé, v poklidu tlačili svoje vozíky s nákupem, decentně se vyhýbali kaluži krve a ... a dívali se jinam. Kromě jedné ženy se nikdo nezastavil a nezeptal se, zda je zapotřebí něčím pomoci. Celých deset minut. Kdyby situace nebyla opravdu vážná, skoro bych napsala, že bylo roztomilé, jak kličkovali kolem a snažili se nevidět a neslyšet.
TÍŽIVÁ OTÁZKA
Jak jsem tam stála, běželo mi hlavou, kolik z těch lidí vychovává nebo vychovávalo svoje děti a jak.
Empatie a cítění s druhým je ve výchově základem. Musí jí být vyzbrojený vychovávající a musí ji, zpočátku osobním příkladem a později formou norem a zásad, předat svým dětem. A tihle lidé, co procházeli kolem, empatii a soucítění neprojevovali.
ČASTÝ POVZDECH
Jsem si jistá, že kdybyste šli kolem v tom obchodě právě vy, určitě byste svoji pomoc nabídli, nebo byste se minimálně aspoň zeptali, jestli není něčeho potřeba. Protože jste cítící lidé.
Jenom si tak říkám...
Často slyším povzdechy typu "ty dnešní děti jsou strašné", nebo "ta mládež není, co bývala", a tak podobně. Nebo "kde se to v těch dětech bere".
Ono se to nebere v těch dětech. Ono se to vzalo už v nás, ve vychovatelích těch dětí.
MÉDIA JSOU MOCNÁ, ALE NE VŠEMOCNÁ
V souvislosti s nevhodným chováním dětí a mládeže (ono to zase tak strašné není, ale znáte to - katastrofy se vidí hned, dobré skutky ani lupou), vždycky se jedním dechem dodává, že za to mohou ty filmy a televize.
Možná ano. Ale určitě ne na prvním místě.
RODINA JE ZÁKLAD ORIENTACE DÍTĚTE
Já vím, že to tady píšu zbytečně, protože pokud se o výchovu svého dítěte zajímáte až tak, že vyhledáváte na netu doporučení a rady, je vaše rodina po této stránce "v poho". Ale je dobré se i nad tímto zamyslet. Minimálně proto, abychom si všichni lépe srovnali v hlavě těch nemnoho situací, kdy se ne úplně dobře chová jiné dítě, než to naše, a abychom je šmahem nesoudili.
Dítě se učí nápodobou. Téměř 100% morálních a volních (vůlí ovládaných) procesů se naučí tím, že sleduje svoje autority, tedy rodiče, prarodiče,... Co jeho autority nastaví jako normu, to si do života nese a ponese a to bude jako normu prezentovat i ono samo. Až na velmi drobné výjimky, které spíš potvrzují pravidlo.
DÍTĚ JE ZRCADLOVÝ ODRAZ VÝCHOVY A VYCHOVATELŮ
Píšu a píšu...
Zkrátím to.
Dítě je jako naše zrcadlo. Odráží naše chování a postoje.
Projevujme mu lásku a cítění a projevujme vědomě empatii i tvorům (nejenom lidem) okolo nás. Neokázale a samozřejmě.
Aby mělo naše dítě dobrý příklad k napodobování a mohlo po zbytek svého života zářivě zrcadlit.
Mám vás ráda.
Lena
Comments