V pedagogice jsem tolik let, že už mám asi na zádech inventární číslo. Z toho vlastně i vyplývá proč píšu knihy a lektoruji - je dobré předat zkušenosti a poznatky.

Nebo vlastně ne.

Tak to není. To je takové divné podbízivé klišé.

​

Pravda je ta, že se mi zdá přístup k dětem čím dál víc komplikovaný a šroubovicový a překombinovaný. Zbytečně. To nejjednodušší a nejpřirozenější je i nejlepší a nejúčinnější. Tak píšu a lektoruji, abych na to poukázala.

​

Musím se pravdivě přiznat, že se těmi knihami i tak trochu snažím "probudit" rodiče dnešních dětí. Ta zvláštní představa, že rozvíjet a učit má jenom školka a co řekne pedagogická poradna, to je svaté... Vždyť je to hloupost. Rodič si to dítě porodil, rodič za ně zodpovídá, rodič  si je má formovat a vést, protože to dítě se jednou zeptá právě rodiče, proč mu právě takhle odstartoval život.

​

Děti, rodiče a přirozený život v přirozeném tempu přirozenými prostředky. O tom ty knihy jsou.

​

​